Ověření uchazečů o zaměstnání, background check, se pomalu ale jistě zabydluje i v českých firmách a na úřadech. Zvykáme si na to, že si náš nový zaměstnavatel ověří, jestli jsme v životopise nelhali, nepředložili mu zfalšovaná vysvědčení a certifikáty, nebo zda vlastně vůbec existujeme a nevystupujeme pod falešnou identitou. I to se totiž stává.
Faktorů a hrozeb, kvůli kterým zájem o background check roste, je celá řada. Jmenujme alespoň několik hlavních:
- Nedostatek zaměstnanců na českém trhu práce, zejména v některých sektorech
- Zhoršující se hospodářská situace v celé Evropě
- Vzrůstající trend vzdálené práce, včetně plně online náboru
- Zvyšující se citlivost interních informací a know-how, především u firem ve strategických oblastech a ve státní správě
- Zesilující právní odpovědnost řady organizací za zajištění důležitých služeb, provoz informačních systémů a ochranu informací včetně osobních údajů
Každý jeden z těchto faktorů může právě do vaší organizace přivést útočníka. Člověka, který vám chce uškodit. A co teprve, když se těch faktorů zkombinuje několik. Uchazeč v existenčních problémech, který se zúčastní online náboru do strategické společnosti s cílem získat neoprávněný přístup k interním informacím a ty pak zpeněžit. Zní to jako scénář k filmu? Věřte, že se to v praxi děje. A často v organizacích, ve kterých to nikdo nečekal.
Tři důvody pro zavedení background checku
Hrozeb spojených se zaměstnanci je mnohem více. Bohužel i případů, kdy byly hrozby ignorovány a došlo k úspěšnému útoku na majetek zaměstnavatele. Proto posiluje i trend zavádět alespoň nějaký proces pro ověření důvěryhodnosti a profesní historie uchazečů o zaměstnání. Z pohledu motivace můžeme rozhodnutí o zavedení background checku rozdělit do tří skupin:
- Rychlá reakce na průšvih
- Pokyn mateřské společnosti
- Vlastní rozhodnutí
Asi nemusíme zdůrazňovat, že hurá akce, zbrklá reakce na incident, je obvykle špatným důvodem. Pokyn mateřské společnosti je důvodem, řekněme, středně dobrým. Pouze zavedení procesu background checku na základě vlastního, kvalifikovaného rozhodnutí a z vlastního přesvědčení se může organizaci skutečně a dlouhodobě vyplatit.
Horská dráha není řešení
V praxi často vidíme zhruba takovýto cyklus:
Ignorování bezpečnostních opatření - žádné ověřování uchazečů neprobíhá. Průšvih, problém, zneužití majetku, vynesení interních informací, ukradení klientské databáze. Ostuda v novinách, odvolání vedoucích zaměstnanců. Rychlé zavedení všech možných a navzájem se překrývajících procesů, nakoupení nástrojů a certifikátů, příprava desítek směrnic, školení, semináře, aktivní informační kampaně. Pomalé zapomínání. A znovu průšvih.
Jízda na horské dráze může být zábavná na Matějské pouti. Ale při řízení společnosti, ochraně svěřeného majetku a zajištění bezpečnosti to správná cesta není. Právě naopak. Je to cesta do pekel. Cesta, která je lemována problémy, incidenty, drahými konzultanty, nakoupenými a nepoužívanými systémy a blednoucími vzpomínkami na vyhozené manažery.
Matku sice poslechneme, ale uděláme si to po svém
Proces pro ověření uchazečů o zaměstnání je často zaváděn z impulsu mateřské společnosti. Buď přijde pokyn zavést přímo background check, případně pořídit si některou z certifikací, které s ověřováním uchazečů také počítají (typicky ISO řady 27…).
Maminku samozřejmě posloucháme. Ale když je daleko a její pokyny se nám moc nezdají nebo jim nerozumíme, tak si je přeložíme do svojí řeči. Background check zavedeme, ale po svém. Více či méně formálně, klidně i s certifikátem, aby bylo mateřské společnosti nebo třeba zřizovateli co ukázat.
Dovnitř to už ale může být horší. Pokud vedení organizace a další klíčoví zaměstnanci nejsou přesvědčení, že jim komplexní proces ověřování uchazečů o zaměstnání pomůže, pak to s jeho praktickou realizací bývá takové nemastné neslané. Nějaké výsledky asi má, část podvodníků odhalí, ale všechna rizika neodstraní. A když procesu nevěří vedení, nevěří mu ani podřízení, podílejí se na něm neochotně, s výstupy pracují podle svého, a tak nějak brblají pod vousy…
Situace je o něco lepší než nevázaná jízda na horské dráze. Ale k ideálu to má pořád daleko.
Čemu věřím, to dělám pořádně
Background check funguje nejlépe tam, kde mu vedení organizace i další zaměstnanci věří. Chápou, že pomůže jim, pomůže celé firmě nebo úřadu, že se dá realizovat rychle, efektivně a bez zbytečných prodlev.
Pokud se background check stane nedílnou součástí kultury organizace, součástí nejen náborového procesu, ale i průběžného řízení rizik a ochrany majetku a informací, je napůl vyhráno. Celý proces lze pojmout komplexně a chytře. Vydefinovat, na které pozice a proč je nutné uchazeče ověřovat, v jakém rozsahu, kdo bude s výstupy pracovat, jaké zdroje informací se použijí. A nejlépe také využít nástroj, který uchazeče o zaměstnání podle zadaných kritérií ověří rychle a spolehlivě.
Pokud zůstaneme u příkladů použitých výše, tak horská dráha se hodí pro děti a polovičaté poslouchání matky pro dospívající firmy. Skutečně dospělé, nebo spíše vyspělé, společnosti si uvědomují hodnotu svého majetku, know-how, informací a důvěry klientů i zaměstnanců. A tyto hodnoty také chrání.
